Skoro dva a půl roku po jeho vydání.
Takže je to vlastně už stará hra. Teda alespoň v dnešní době, kdy se titul vydaný třeba jen před půl rokem už mnohde považuje za přestárlý.
Každopádně je to ale velmi dobrá hra a navíc se mi zdá, že na PSP není žádná jiná, která by ji překonávala. Což bohužel ale není dobrá vizitka pro PSP, které nyní pomalu umírá na nedostatek kvalitních originálních (a exkluzivních) titulů. Snad jedině "Ratchet and Clank: Size Matters" se Daxterovi kvalitami podobá. Ale zpátky k Daxterovi.
Není to bůhvíjak originální hra. Hlavní hrdina, vtipný hláškař, je něco mezi veverkou a vydrou a právě se ocitl bez práce a bez svého věrného parťáka Jaka na ulici. Naštěstí se pro něho našla práce deratizátora u firmy jednoho hodného stařika.
A tak se celá hra točí kolem úkolů vyčistit určitou lokaci od nepříjemného hmyzu.
Hra nás protáhne klasickými lokacemi jako je továrna, staveniště, sklad, doly a zahrada. Nic nového pod sluncem. Naštěstí je to všechno nápaditě a vkusně vymodelované. Daxter se lokacemi proskáče a prolétá (má na to takový dočasný raketový pohon a v některých misích i vznášedla) a při své pouti svou elektrickou plácačkou rozmázne všechno, co má víc jak čtyři nohy.
Takže je to skákačka tak trochu říznutá sekačkou mlátičkou, dalo by se říci.
A je to po čertech zábavné. Všechno krásně odsýpá, člověk zbytečně v jedné lokaci netráví dlouhé nudné hodiny a hlavně HLAVNĚ je to jednoduché! Konečně jsem narazil na hru, která má tak dobře umístěné automatické check-pointy, že při smrti jsem se nemusel dlouhé minuty znova probojovávat k místu předcházejícího neúspěchu. V celé hře se u mně objevil pocit frustrace snad jen u některých finálních bossů, ale to jen do okamžiku, kdy jsem si uvědomil, že dělám něco hrozně špatně, a že na každého příšeráka platí jednoduchý postup.
Prostě paráda!
Tak to mám rád! Hra má především bavit. Má být samozřejmě i výzvou, ale proč by měla být těžká a bránit hráči v příjemném hraní nebo ho dokonce nutit stokrát procházet stejná místa a pokoušet se (marně) porazit nějakého záporáka?
Je možné, že někteří snadnou obtížnost Daxtera odsoudili. Nevím. Já ale patřím mezi méně zdatné hráče a hraní her už ve svém věku nepovažuju za výzvu, ale je a pouze za zábavu. A na umírání nic zábavného nevidím.
A nedostatky Daxtera? Od poloviny je to snad už trochu stereotypní. Sice to stále rychle odsejpá, ale hra už nic nového nepřinese. Až do konce hry máme stejný arzenál zbraní a ani levely nic moc nového nepřinesou (alektrické laserové ohradníky jako nový druh překážky za velké oživení hry nepovažuju).
Také finální bossové by mohli být nápaditější a boje by mohly být velkolepější.
Někdy jsem narazil i na nefungující kameru. Jako u jiných her na PSP, je otáčení kamery řešeno tlačítky L a R. To by, řekněmě, bylo v pořádku. Horší je, že stojíte-li u zdi, tak kamera koliduje se zdí a vy s ní nemůžete požadovaným směrem otočit. A vůbec nejhorší je to při závěrečných soubojích. Tam je kamera stále nasměrována na bosse a tak, utíkal-li jsem dozadu, nevěděl jsem, kam běžím. Několikrát jsem kvůli tomu úplně zbytečně umřel.
A pak asi největší výhrada kterou mám v poslední době ale k mnoha akčním hrám: Opět jsem měl pocit, že jsem nad závěrečným záporňákem vyhrál jen jakýmsi nedopatřením. Jen nějakou náhodou. Místo, aby se u mně dostavil pocit absolutního vítezství a radosti, jak jsem příšeru "zmasil", tak jsem musel uznat, že mne naopak ten záporák jen nechal vyhrát, neboť mne tragicky a trapně podcenil.
A to mne prostě nenaplnilo.
A taky to město, ve kterém se děj celé hry odehrává, je trestuhodně nevyužito. Hráči se sice dává možnost se po něm projíždět na jakémsi skůtru-vznášedle, ale nemá to prakticky žádný smysl. To jen člověk přejíždí od jedněch vrat k druhým, za kterými na něho čeká další hratelný level.
Městská lokace tak hraje roli výrazněji jen jednou - při honiččce za vojáky eskortujícími Daxterova přítele Jaka.
A když už se zmiňuju o Jakovi. Hra Daxter se odehrává v meziobdobí první a druhé hry o Jakovi a Daxterovi na PS2. Jednička vyšla plných pět let před Daxterem. A dvojka tři roky před ním. Takže se vlastně dozvíme, jak Daxter zachránil Jaka z vězení. A ve hře Jak II tak vidíme, jak osvobozujeme Jaka právě ze hry Daxter. Hezké. Skutečně od scénáristů originální. Tím spíše, že na konci Daxtera nám hlavní záporňák něco poví o předurčenosti a osudu, což je krásná narážka právě na pokračování příbehu, který se odehraje (ale fakticky už odehrál) ve hře Jak II.
Tahle hezká dějová propletenost se mi tak zalíbila, až jsem dostal chuť si sehnat PS2 a zahrát si původní trilogii.
Bohužel když jsem se podíval na videa, došel jsem k závěru, že hraní za veverkovydru Daxtera se mi asi přece jen líbí víc.
Závěrem jen povzdechnutí: Kéž by takových her na PSP vzniklo víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat