Tak jsem si to pořídil. Nintendo 3DS. Já vím, že jsou to skoro už dva roky, co byla tato hračka uvedena na trh (v Evropě 25.3.2011). Prostě mi to trvalo déle. Těch důvodů pro tak dlouhou prodlevu bylo několik. Kromě obvyklých financí v tom hlavní roli hrála velká nedůvěra. Avizované 3D zobrazení sice znělo zajímavě, ale ne mým uším, protože bohužel patřím mezi několik málo procent populace, která 3D obraz vnímá málo nebo vůbec ne. A dalším důvodem bylo, že v době, kdy vše válcují zařízení s iOS a Androidem, se mi zdálo jako vyložené bláznovství prodávat hračku za šest tisíc s hrami po tisícovce.
Myslím, že v něčem jsem byl skepticky oprávněně.
Nintendo po třech měsících zásadně snížilo prodejní cenu a po nějakém půl roce od započetí prodeje přestalo 3D zobrazovací schopnosti nějak výrazněji propagovat. Počáteční herní sucho v podobě nepříliš zajímavých third-party her (tradičně od Ubisoftu) a vyložených podivností od Nintenda (Pilot Wings Resort, Steel Diver) bylo naštěstí zažehnáno následně vydanými solidními hrami. A jak je to obvyklé u Nintenda -- většinou to zajímavé pro jejich konzole je právě vydáváno Nintendem. Poprvé jsem tak vážně uvažoval o koupi, když byla vydáná upravená verze Ocarina of Time. Později se objevil remake další klasiky z N64 - Starfox 64, a ještě později konečně vyšel dlouho avizovaný Kid Icarus. Když pak na vánoční trh Nintendo vypustilo svoji klasiku v podobě nového Mario Karts, vypadalo to, že koupit 3DSko má konečně smysl. Ale pořád jsem čekal na nějaký zajímavější impuls. Tím spíš, když Nintendo začalo prodávat šílenost se jménem Circle Pad Pro. Jakoby Nintendo po přiznané přestřelené zaváděcí ceně přiznalo i nedostatek v podobě neexistence druhého thumbsticku. A tak se vyrojily spekulace, že do roka přijde modifikovaná verze, která tento nedostatek už mít nebude.
To mi přišlo jako dobrý důvod počkat ještě nějaký ten měsíc.
Novější model XL, který přišel na trh v létě 2012, se setkal s výhradně pozitivními reakcemi. Větší displej poskytuje lepší zážitek a i to nepříliš avizované 3D zobrazení na něm vypadá lépe. Bohužel druhý thumbstick se ani tentokrát nekoná. Nevím co Nintendo vedlo k tomuto kroku. Vypadá to spíše jako by Circle Pad Pro prodávalo jen na zapřenou - z donucení. Snad nechtějí podporovat vývojáře v tom, aby designovali nové hry pro druhou analogovou páčku a tím pádem tříštili platformu. Kdo ví. Já to každopádně vnímám jako velký nedostatek, protože druhá páčka tam být mohla, jestli by ji hry používaly (nebo jen v nějaké zvolené konfiguraci) je věc jiná.
Každopádně s příchodem dalších zajímavých her, jsem do toho praštil a 3DS XL jsem si koupil jako vánoční dárek. Dále bych chtěl jen bodové uvést některé pozitivní a samozřejmě i negativní věci tohoto zařízení tak, jak je osobně vnímám.
- Pořídil jsem si bílou verzi. Původně jsem nechtěl, ale jenom v této barvě se prodávala varianta s přibalenou hrou Mario Karts 7. A to bylo výhodné. Hra tak vyšla na poloviční cenu v porovnání se samostatnou krabičkovou verzí a o nové karts jsem měl zájem. Nakonec musím říct, že bílá barva 3DSku sluší. Teď je jen třeba doufat, že brzo nezežloutne.
- Konzole působí po mechanické stránce velmi solidním dojmem. Kloub vypadá rozumně pevný, takže snad několik let vydrží. Povrch je matný a tak na povrchu nejsou vidět žádné otisky od ulepených prstů. Všechna tlačítka mají příjemný stisk a to i včetně tlačítek "Select" a "Start", která byla na mém předchozím DS Lite tragická. Displej je kvalitně podsvícený a vůbec svítí jak neonová reklama. Obraz je hezký i když samozřejmě vzhledem k docela malému rozlišení viditelně pixelovany. Ale je to balzám pro mé špatné oči - na obraz dobře vidím i z větší vzdálenosti. Jelikož je spodní displej taky patřičně větší je i ovládání základního menu a her pomoci doteku velmi pohodlné. Vlastně ani nemusím vytahovat stylus - většina se dá trefit jen dotykem prstů. Thumbstick má gumový povrch, drží se velmi dobře, má jemný chod. Je výrazně lepší než ten, který je například na PSP. Konzole je příjemně lehká i přez své velké rozměry a má velmi dobrou výdrž na baterií (momentálně jsem někde na pěti hodinách).
- 3D obraz je zajímavá věc a k mému překvapení jsem i já se svou tupozrakostí nějaký ten prostorový efekt viděl. Ale většinou ho mám vypnutý. Údajně to ale funguje velmi dobře a na velkém displeji je 3D vidět lépe než na originálním 3DS. To ale nedokážu příliš posoudit.
- Jednoznačně největším kladem jsou hry. Nemůžu sice k dnešnímu datu napsat, že těch skutečně kvalitních je nějak závratně mnoho, ale solidní desítku mých "must-have" titulů zde uvést můžu: Super Mario 3D Land, New Super Mario Bros. 2, Mario Karts 7, Paper Mario: Sticker Star, Legend of Zelda: Ocarina of Time 3D, Kid Icarus: Uprising, Mario Tennis: Open, Star Fox 64 3D, Professor Layton and and The Miracle Mask, Kingdom Hearts: Dream Drop Distance. Ale jsou zde i jiné, které jsou určené pro děti nebo ženské publikum: Nintendogs + Cats, Style Savvy: Trendsetters, Pilot Wings Resort. Nebo pro milovníky horrorovych akci je tu Resident Evil: Revelations. A nepochybuju o tom, že do budoucna se budou objevovat další zajímavé tituly (Fire Emblem, Luigi's Mansion, Animal Crossing, Castlevania, ...).
- Zpětná kompatibilita s DSkem je skvělá věc. 3DSko jsou tak vlastně dva handheldy v jednom. Lehce jsem tak mohl nahradit už dosluhující a značně poškrábané DSko novou hračkou s omluvou, že na něm nemusím hned kupovat nové hry, když mi stále zbývá obrovské množství nedohraných starších titulů. (Tip: flash-karta Supercard DSTWO funguje bezchybně.) I když jsou pochopitelně staré hry roztažené na velké displeje silně pixelované osobně mi to vůbec nevadí, protože tak aspoň lépe vidím na text a mnohem lépe se mi používá dotyková obrazovka.
- Nintendo konečně rozjelo svůj 3DS eShop a ke stažení nabízí už i demoverze her. 3DS XL se dodává s 4GB SD kartou, takže si člověk může stahovat až se hory zelenají.
Nakonec tak na 3DSku vnímám jen dvě nevýhody: Neexistence druhého thumbsticku a vysoká cena her. Hlavně to druhé je velmi nepříjemné. Ceny krabičkových her spíše výjimečně klesají pod tisíc korun. A když už tak se většinou jedná o hry jiných vydavatelů než je Nintendo. Dokonce i na eShopu jsou ke stažení plné verze her obvykle za jednotnou cenu 39.9 liber (ceny mám nastavené v librách). Což je obvykle až o 20 procent dráž než za krabičkovou verzi! Snad se tahle zvrácená cenová politika Nintenda změní.
Takže jak je vidět pozitiva jasně převyšují negativa. 3DS XL je hezká hračka, která je a bude ale jen tak dobrá, jak dobré na ní jsou a budou hry. Naštěstí i kdyby se stalo, že Nintendo z nějakého šíleného duvodu přestane svou platformu podporovat, pořád to dokáže přehrávat staré hry z DSka, kterých je velké množství. Ale nevypadá to, že by 3DS byl neúspěch. Celosvětově se jich zatím prodalo necelých 30 miliónů a rychlost, s jakou se prodávají, je velmi slušná. Tím spíše, že nedávno byli Nintendem oznámení noví Pokemoni a Nintendo má několikaletou exkluzivitu na japonský trhák Monster Hunter. Sice jde téměř s určitostí říct, že Nintendo nebude s 3DS slavit takový fenomenální úspěch jako kdysi s DSkem, ale nějaké zajímavé hry na něm snad ještě výdají. Osobně jsem zvědavý na novou Zeldu.
