Pekelná muka s názvem Yoshi's Island DS

Ano, je to tak. V životě jsem asi nedohrál pro mne obtížnější hru.
Je to paradoxní, protože by to asi nikdo do tak roztomilé akční skákačky neřekl. Hlavní postava, roztomilý dráček vezoucí miminka, je krásně dětsky namalován v pestrých barvách, pohybuje se v pohádkových krajinách namalovaných pastelkami.

A přesto je to celé peklo!

Yoshi je herní postavička, která se poprvé objevila ve hře Super Mario World na SNESu. Tehdy bylo jejím úkolem v několika úrovních vozit na zádech Maria a pomoci mu tak doskákat až ke konci. Jak už to tak u skákaček s Mariem chodí...
Údajně chtělo vedení Nintenda nějakým způsobem dostat do své hry motiv dinosaura, kteří tehdy byli velmi populární. Postavička roztomilého dinosaura se zřejmě dětem tak zalíbila, že se pak objevil jako pomocná figurka ještě v několika dalších hrách (puzzle, autíčka).
Jeho hvězdná chvíle však přišla až o čtyři roky později, když si na něho lidé v Nintendu znovu vzpomněli a vydali poprvé hru, ve které hrál ústřední roli.
Byl to Yoshi's Island opět na SNESu. Pravda, celým názvem se to jmenovalo Super Mario World 2: Yoshi's Island, ale důležité bylo, že Mario v ní byl jen jako malé miminko, které jen sedí Yoshimu na zádech. I když, aby se asi neřeklo, mu přidávál různé dodatečné schopnosti.
A asi si lidé v Nintendu navíc řekli, že dětem pořádně zamotají šišku, a ačkoliv hra nesla v názvu dvojku, tak to ve skutečnosti byl prequel k jedničce. To aby se asi vysvětlilo to miminko...

A proč to celé vůbec zmiňuju? No protože Yoshi's Island DS je po jedenácti dlouhých letech prvním skutečným pokračování této šestnáctibitové klasiky! Poznámka: Vždy mne popudí, když od neznalých lidí slýchánm, že Nintendo pořád jen vydává pokračování svých starých her, pořád a pořád, rok za rokem. Kéž by tomu tak v reálu bylo! Musím těm lidem vysvětlovat, že za posledních dvanáct let bylo Nintendo schopno udělat jen tři hry s 3D Mariem v hlavní roli! A klasickou 2D plošinovku s Mariem udělali naposledy (New Super Mario Bros. na DS) s tříletou pauzou mezi předcházejícím dílem (Super Mario Advance 4: Super Mario Bros. 3 na GBA), což byl ale remake přez deset let starého titulu! Lidi zřejmě mate to, že Mario se vyskytuje v mnoha dalších hrách jako jedna z mnoha hratelných postav nebo jen jako maskot.

Ano, někteří by mohli namítnout, že přece existuje i Yoshi's Island na GameBoy Advance (pod plným názvem Yoshi's Island: Super Mario Advance 3), ale to byl jen remake původní hry s vylepšenými zvuky a dodatečnou šesticí odemykatelných levelů.
A na Nintendu 64 sice v roce 1998 vyšlo Yoshi's Story, ale to nebylo zamýšleno jako pokračování. Spíše se dá říct, že až Story bylo hrou, kde Yoshi byl jedinou ústřední postavou -- nevozil totiž na zádech už nikoho. A další hra Yoshi: Topsy Turvy už by se dala spíše považovat za pokračování Story, nebo ještě více za úplně samostatný spin-off podobně jako třeba Yoshi: Touch & Go z Nintenda DS.
Tímhle výčtem se mi asi elegantně podařilo vyjmenovat celou Yoshiho herní diskografii.



Jak už jsem psal v úvodu, Yoshi's Island DS je akční skákačkou ve 2D světě. Prostě klasická pološinovka, jakých je na handheldech od Nintenda mnoho. Tahle však má oproti konkurenci, včetně plošinovek s Mariem, několik nápadů navíc.
Tak především toho Yoshi umí mnohem víc než třeba jen samotný Mario. Kromě standardního běhání a skákání, umí Yoshi hlavně dělat vejce z nepřátel, které spolkne. Tady malá vsuvka: Podle Nintenda je Yoshi oficiálně sameček, přesto umí klást vejce! Navíc by mne zajímalo, jestli nějaké dítě kdy přemýšlelo, co se asi tak musí dít se spolknutým nepřítelem než se přetvoří na vejce. :) Vejce pak Yoshi umí vystřelovat nejen po nepřátelích, ale hlavně i po různých spínačích, takže se tak do hry dostává v omezené míře i trochu toho přemýšlení. Dále umí Yoshi využívat schopnosti svého pasažéra: Podle toho, koho veze, umí aktivovat plošinky (Mario), létat v proudu vzduchu (Peach), šplhat po liánách (Kong), přitahovat kovové věci (Wario), střílet ohnivé koule (Bowser). Hráč pak musí přijít na to, která z těchto vlastností je v daném čase nutná v postupu levelem a správně "přezbrojit".
Takže to jako celek není tak úplně tupá hopsačka, ale sem a tam je třeba se na chvilku zastavit a trochu (ale skutečně jen trochu) zapřemýšlet.

Pokračováni na DSku je po grafické i herní stránce stejné jako předchůdce na SNESu (a GBA). Takže vše je vyvedeno v hravé jakoby kreslené grafice, nepřátelé nejsou děsiví ale spíše milí (i když vražední) a zvuky jsou samozřejmě roztomilé, i když ta řvoucí miminka by hráč po nějaké době už nejraději ubil, aby už byla zticha. Verze na DS navíc přidává využití obou displejů, čímž se rozšiřuje zorný úhel jak v samotném levelu, tak hlavně u soubojů s bossy. Není to nic zásadního, ale potěší to. Hráč se může lépe podívat, kam skáče nebo padá. Někteří si sice stěžovali, že existuje určitá oblast, která není pokrytá ani horním ani spodním displejem, takže se v ní čas od času může schovat nějaký malý nepřítel, ale já osobně jsem to neviděl jako velký problém. Naopak se mi velmi líbil jeden boss-fight, který byl přímo založen na tom, že na horním displeji jsem viděl zrcadlový odraz dění na spodním displeji. Samotný boss - duch ze zrcadla - však šel vidět jen na jednom z nich. Moc hezký originální nápad!



Yoshiho ostrov se hraje velmi hezky a plynule. Dodatečné životy vám krásně naskakují, procházíte snadno jednotlivými úrovněmi, bavíte se stále novými nápady a poznáváte stále nová miminka a s nimi spojené nové funkce.
Nádhera! Paráda!

Až do, řekněme, čtvtého světa (hra jich má celkem jen pět).
Tady docházi k dramatickému zvratu, kdy původně z přijemné a dětsky snadné hopsačky se stává děsivá noční můra!
Nintendo je známé tím, že své akční hry koncipuje podle jednoduchého pravidla: Začátek udělat snadný ale zábavný, aby hra "zasekla drápek". Závěr udělat obtížný, aby hráč pocítil výzvu a nebylo snadné hru jen tak dohrát.

Ve čtvrté úrovni hráč pozná, že něco je jinak. Najednou začne umírat, najednou už nedokáže posbírat všechny mince v úrovni. Ale ještě se mu celkem daří dojít do cíle.
Teprve v pátem světe se ukazuje opravdová ďábelská tvář této hry. Teprve tam ukazují designéři, že kdyby jen trochu víc chtěli (ale skutečně jen trochu), hráč úroveň nikdy neproskáče.
Nějaký příklad? V jedné ze závěrečných úrovní musíte s Yoshim skákat po krátkých plošinkých na kolotočích (které jsou samozřejmě od sebe velmi vzdálené) a při tom se snažit včas odstřelit nalétavající nepřátele. Jakýkoliv pád okamžitě znamená smrt (neexistuje zde zem, jste v oblacích). Jakýkoli zásah nepřítelem znamená ztrátu miminka a ačkoliv máte teoretickou možnost ho znovu ve vzduchu vzít, v reálu to v tomu levelu znamená skok do oblaků - a smrt.
Aby toho nebylo málo, tak po proskákání této pasáže neexistuje checkpoint, ale místo toho se ocitáte na jedoucí plošince, na které musíte naskakovat nad smrtícími bodáky (dotek = ztráta miminka = smrt, protože tady nemáte čas ho chytit zpátky) a při tom je třeba odstřelovat nebo polykat prolétavající nepřátele.



Dohrání každého levelu v pátém světe si u mne vyžádalo v lepším případě dvacetkrát, v horším případě i padesátkrát opakovat úroveň. Dokud jsem se nenaučil úroveň znát téměř nazpaměť, dokud jsem si nevybudoval přesný postup kde a jak koho spolknout, kde a jak koho sestřelit, a v kterém okamžiku skočit na blížící se plošinku.
Paradoxně jsou ale závěreční bossové vcelku snadní a není problém je pokořit na první pokus.

V závěru pátého světa vyvrcholila totální frustrace z této hry. Bylo mi jasné, že designéři si se mnou hrají nějakou zvrácenou sadistikou hru a kdyby jen trochu trošínku chtěli víc, udělají Yoshiho ostrov pro mne nedohratelný.

Mohu tedy nakonec tuto hru hodnotit kladně, neboť jsem ji dohrál?

Je to skvělá hra. Je strašně zábavná. Ale je.... strašně težká. Je to hrob mého slušného chování u hraní her. NIKDY V ŽIVOTĚ jsem tolik nekurvoval a nep***val jako u Yoshi's Island DS! Musel jsem se zavírat sám v pokoji, musel jsem odhánět děti a manželku z pokoje jen ať neslyší mé výlevy vzteku. Mou bolest, mé utrpení.

Yoshi's Island DS se hluboko zapsal do mé duše. Tu hru budu navždy milovat a navždy nenávidět.

Už si ji nikdy znovu nezahraju!







... i když nikdy neříkej nikdy.



P.S.: Jako balzám na moji ztýranou duši mi přijde zjištění, že jedním z nejvíc kritizovaných nedostatků hry Yoshi's Story je uváděna dětský snadná obtížnost! Tato hra nedávno vyšla na VirtualConsole pro Nintendo Wii a hned jsem si ji pořídil! Chci si ji brzo zahrát, protože chci konečně skákat s veselým Yoshim v dětsky snadných levelech.

P.P.S.: A jako důkaz toho, že se mi ten prevít Yoshi skutečně moc líbí, chci napsat, že jsem si koupil i hru Yoshi: Topsy Turvy, která je zvláštní tím, že má v cartridge zabudovaný pohybový senzor a Yoshiho pohyb se řídí nakláněním handheldu!