Boj v soudní síni

Tak jsem po dlouhé době zase dohrál nějakou hru. A jako tradičně opět na Nintendu DS. Nějak mi hry z této platformy přirostly k srdci a stojím-li před otázkou, kde začít něco hrát (zda na DS, PSP, GBA, Wii nebo na GC), tak většinou šáhnu po DS.

Abych byl ale na začátku trochu přesnější: Dohrál jsem další hru z celé jedné série.
Jednalo se o "Phoenix Wright: Ace Attorney - Justice for All". Je to druhý díl celkově (momentálně) čtyřdílné série obvykle označované jako "Ace Attorney".

Jedná se o adventury z právnického prostředí. Hlavní postavou je obhájce, jehož pochopitelným úkolem je vysekat klienta z nějakého maléru. Hra je z 90% postavena na dialozích a čtení obrovského (skutečně OBROVSKÉHo) množství textu. Zbytek herní náplně tvoří omezená interakce s okolím a s předměty nalezenými na místě činu. Takhle napsané to nevypadá moc lákavě. Naštěstí všechny hry série maji tak fantastické příběhy a detektivní zápletky, že si záhy vydobily kultovní postavení mezi fanoušky GBA a DS.



První tři hry série (viz. stránky na Wikipedii) totiž původně vyšly už pro GameBoy Advance. A to pouze a výhradně v japonštině. Naštěstí někdo v Capcomu dostal ten úžasný nápad udělat předělávku pro nový handheld od Nintenda a to dokonce i v anglické verzi! Takže si tuhle detektivní ságu může zahrát i člověk neznalý japonštiny.

Historie předělávek této série pro DS je ale zajímavá už sama o sobě. Tak například nejdříve se pochopitelně objevila DS verze prvního dílu pojmenovaného jednoduše "Phoenix Wright: Ace Attorney". Ale nešlo jen tak o prostou předělávku. Krom toho, že hra pro DS dostala z pochopitelných důvodu možnost ovládání přez touchscreen, a že využívala mikrofon, nabízela i bonusovou pátou epizodu, která se na GBA vůbec nevyskytovala. A navíc se v rámci ní objevily i zcela nové herní mechanizmy (ohledávání předmětu ve 3D pohledu, hledání otisků prstů). Podle Capcomu se jednalo o jakousi upoutávku na to, co přinese budoucí v té době už připravovaný díl této série.

Na ten si ale hráči museli počkat dlouhé tři roky. Jednalo se už o zcela DS-exkluzivní díl "Apollo Justice: Ace Attorney". Jak už název napovídá, tak v tomto díle už hrajete za zcela nového hlavního hrdinu Apolla Justice. Jenomže před tímto dílem na DS vyšly i zbylé dva z GBA: "Phoenix Wright: Ace Attorney - Justice for All" a "Phoenix Wright: Ace Attorney - Trials and Tribulations". Přičemž ale ten druhý zmiňovaný byl v Evropě paradoxně vydán až po čtvrtém díle. Udajně kvůli nějakým problémům s překladem. Prostě zmatek nad zmatek. Každopádně tyto dva díly jsou už "jen" přímými předělávkami z GBA, bez dodatečného obsahu exkluzivního pro DS. Ne že by to ale nějak moc vadilo.

Všechny čtyři hry sdílejí mnoho podobných prvků. Tak jednak se v ních objevují stejné postavy. Tedy alespoň ty hlavní. Často se ale hráč setká i s nějakou vedlejší postavou z předchozího dílu.

Každá hra je složena z několika (obvykle čtyř) epizod. Každá epizoda je jeden soudní (detektivní) případ. Často ale, zejména v pozdějčích fázích hry, jsou případy nějak spolu spjaté - často sdílí stejné postavy a často se případ nějak odkazuje na předcházející děj. Je to i tím, že v celé hře se nějakým způsobem kontinuálně budují charaktery postav. Ať už hlavního protagonisty, nebo lidí, se kterými musíte spolupracovat (státní zástupce, policisté, svědci). Samozřejmě to také tvůrcům umožnilo recyklovat grafiku. A tak se napříč případy ale i hrami setkáváme, bohužel, se stále stejnými animacemi a grafickým ztvárněním klíčových postav.

Herní mechanizmus je u celé série prostinký. Každá epizoda se skládá z následujících fází: - otevření případu (seznámení se s událostí), - vyšetřování a sběr důkazů, - soudní jednání. Poslední dvě se pak v rámci epizody často několikrát opakují. Soudní pře totiž obvykle nedojde k rozhodnutí za jediný den. V tom případě se v rámci příběhu vracíte na místo činu nebo do jeho okolí a znovu se snažíte najít nějaké informace potřebné ke zdárnému zakončení případu.

Ve fázích, kdy vyšetřujete, hrajete z pohledu hlavního hrdiny (first person view). Hovoříte se svědky nebo obecně s lidmi, kteří mají nějaký vztah k případu. Popřípadě ohledáváte místo činu pomocí touchscreenu. Zde jde o obdobný postup jako u klasických point-and-click adventur. Pokud se dostane případ až před soud, tak vše už pozorujete z třetího pohledu a konečně tak máte možnost vidět hlavní postavu v celé její kráse. U soudu pak posloucháte výpovědi svědků a hledáte v nich rozpory, které demostrujete předkládáním důkazů.
A tyto dvě fáze se opakují až je případ zdárně vyřešen a váš klient je osvobozen.



V jednotlivých hrách série pak přibývají navíc některé dodatečné herní mechanizmy: ohledávání důkazů, hledání otisků prstů, porovnávání záznamů zvuku, sledování videozáznamů. V některých hrách musíte jako obhájce odstraňovat "psyche-locky" - což je vlastně "rozvázání jazyka" pomocí důkazů tak, aby svědek mluvil o něčem závažném pro vývoj případu. Ve čtvrté hře navíc musíte v některých pasážích velmi pečlivě sledovat pohyby svědků při výpovědích s tím, abyste odhalili jejich případné lhaní.

Celá hra se jako celek jeví spíše jako interaktivní román. Obsahuje velmi mnoho psaného textu. Vlastně čtením rozhovorů hráč stráví více jak 90% herního času. Dobrá znalost angličtiny je proto nutností, jinak těžko poznáte ve výpovědích rozpor nebo nějaký skrytý význam. Též grafická prezentace je velmi strohá a odpovídá spíše jen rozpohybované knížce. Vše je nakresleno komixovýcm odlehčeným stylem, s velkou nadsázkou. Animace jsou velmi jednoduché ale o to víc přehnané v gestech (svědci usvědčení ze lži se škrtí, omdlévají, řvou...). Vše je ale podané velmi vtipně a i přes závažnost všech kriminálních činů je ve hře všudypřítomna velká nadsázka. Hra krásně dává najevo, že zde nic není tak úplně myšleno vážně, a že prezentovaný soudní sytém má hodně (velmi hodně!) daleko k realnému - státní zástupce v soudní síni hraje na kytaru, zástupkyně má sadistický bičík, se kterým klidně šlehá i po soudci. Takovýmito momenty je hra prošpikovaná. Příběhy navíc zcela běžné používají i mystických (rozuměj duchařských) prvků: Tak třeba úplně v prvním případu vám zabijí krásnou nadřízenou, aby se v dalších příbězích (a hrách) zcela běžně objevoval její duch skrze její mladší sestru - spiritistické médium. Prostě z celé série čiší japonský designérský přístup, při kterém je vše podřízeno jedinému cíli - zábavnosti. Autoři se nezastaví před ničím a mají-li pocit, že něco bude komické, tak to tam dají. Přesto ale ctí logiku detektivního děje a rozhodně se nestane, že by hráč měl na konci případu pocit nějakého ošizení. Vše do sebe totiž velmi logicky a promyšleně zapadá.



Důležité však je, že se tahle hra nemůže brát moc vážně. Kdo k sérii přistupuje s touhou zahrát si něco ve stylu amerických detektivek, nějaké to CSI ze soudního prostředí, bude HODNĚ zklamán.

Byť je však forma velmi odlehčená, příběhy jsou naprosto úžasné. Je to totiž veskrze hard-core detektivka. Vraždy jsou přítomny v každém případu a jejich zápletka je jedním slovem úžasná. Ani jednou se mi nestalo (a to mluvím o zatím celkem 13 případech, které jsem hrál), že bych lehhce poznal pachatele nebo jeho motivy k vraždě. Vše bylo vždy dostatečně zamotané a napínavé až do samotného konce!

SPOILER!

Tak například ve druhé hře v poslední epizodě zjistíte, že to ve skutečnosti váš klient stojí v pozadí zločinu. Vy ho však nemůžete usvědčit, ačkoliv k tomu už máte prostředky, protože drží vaši přítelkyni jako rukojmí. Musíte tedy udělat něco, co ji zachrání, ale pokud možno skutečný vrah neujde zaslouženému trestu. Nemusím snad tady zmiňovat před jakým dilematem stojí váš hrdina, který poprvé ve své kariéře obhájce musí svého klienta ve skutečnosti usvědčit z vraždy!

A v posledním případě čtvrté hry se dokonce putuje časem. Sbíráte důkazy jak v současnosti tak i v minulosti. A navíc se náhle propletou dohromady postavy z předcházejících epizod. Scénáristicky je to bravůrní dílo!

end of SPOILER



V sérii se asi projevuje další typický prvek japonských her: Postavy nejsou černobílé. Ani jednou nenarazíte na někoho absolutně zlého. Postavy se pohybují v normální šedé zóně a když je usvědčíte, dozvíte se i jejich motivaci k hrůznému činu. A motivace je často tak silná, že se u vás jako pozorovatele dostaví spíše pochopení. Postavy, které jsou pak vašimi protivníky, možná někdy jednají velmi tvrdě, ale nedá se jim upřít obrovská důstojnost. Prokurátoři jsou ve hře takoví samurajové práva - za každou cenu se snaží usvědčit vraha a tomuto bohulibému cíli podmíní vše. I svoji vlastní existenci.

A jaké jsou tedy nedostatky téhle série?

Je jich bohužel docela dost.

Tak především ne vždy je jasné, co se má v daném okamžiku udělat, aby se děj posunul vpřed. Hra je totiž zcela lineární a dokud nenajdete v lokacích předem daný (samozřejmě neznámý) počet důkazů a nebo nepředložíte u soudu nějaký argument nebo důkaz, hra vás vpřed nepustí.
Často je u výslechu možno logicky přednést vícero argumentů (alespoň hráč si to myslí), bohužel pro hru je správný jen jeden určitý. Například je vám jasné, že svědkovi musíte ukázat určitý předmět. Vy ale musíte navíc přijít na to, u jaké věty jeho výpovědi tento předmět musíte ukázat, aby vznikl rozpor mezi výpovědí a realitou. Často též jste hrou donuceni blufovat. A to je pak velmi těžké uhodnout, kterou větu výpovědi je možno napadnou. Není totiž známo, jaké argumenty Wright za vás u soudu přednese. A tak hráči nezbývá nic jiného než zkoušet a zkoušet a zkoušet...

Též grafika by rozhodně zasloužila, aby byla bohatější. Animace jsou sice zábavné, ale je jich zoufale málo a stále se opakují. Autoři se snaží zvýšit dynamiku akce různými efekty, jako je zatřesení obrazu nebo záblesk. Ale i ty se za chvilku přejí a hra už nemá moc co nového nabídnout. Hudba měni motivy podle toho jak se akce vyvíjí. Bohužel se ve hře opakují stále dokola tak tři čtyři skladby.
Dále je na hře vidět jak je často děj uzpůsoben recyklaci grafiky. Aby se nemusela kreslit a animovat nová postava, použije se stejná z předchozího dílu (nebo dokonce z předchozího případu) a vymyslí se důvod, jak se tam objevila. Že je to často hodně pitomoučký důvod asi nemusím zdůrazňovat.



Velkou výtkou je pak hlavně nulová znovuhratelnost. Asi je to problém většiny detektivních adventur, ale Ace Attorney tím trpí o to víc, že je striktně lineární. Nedočkáte se nějakých alternativních konců. Vše je vždy vyřešeno jen jedním jediným způsobem. A mezi alternativní konce nemohu počítat drobné variace, které vedou třeba jen k jinému dialogu. Takhle hru dohrajete a musíte čekat pár let na to, abyste zapomněli celou zápletku. Jinak si to znovu neužijete.

Nicméně můj verdikt je, že celá (zatím čtyřdílná) série si zaslouží poctivých osm soudcovských kladívek z deseti!

P.S.:
Už je ve vývoji spin-off - tentokrát se ujmeme role prokurátora. Podle obrázků tentokrát uvidíme svoji postavu a budeme s ní moct chodit po scéně ve stylu klasických point-and-click adventur!

P.P.S.:
O tom, že je série v Japonsku velmi populární svědčí i to, že podle ní vznikla opera!

P.P.S.:
A že to není hra dokonalá si můžete přečíst v této detailní kritice designu.