A tou hrou je Super Princess Peach.
Tuhle klasickou plošinovku (chodičku skákačku) jsem si zahrál krátce po té, co jsem dohrál Yoshi's Island DS, o kterém jsem už psal tady. A rozhodně to nebylo náhodou. Chtěl jsem si totiž trochu uklidnit pocuchané nervy z Yoshiho dobrodružství. A povedlo se! Hra s princeznou Broskvičkou v hlavní roli je totiž skutečně velmi příjemná a hlavně velmi snadná. Celá se to dá dohrát za jeden den. V poklidném tempu nanejvýš za víkend.
Ve zkratce by se dalo napsat, že Super Princess Peach je další hopsačkou od Nintenda. Naštěstí je tady několik zajímavostí, které tuto hru přece jen vytahují z šedého průměru desítek a stovek podobných her.
Tak jednak je to vůbec úplně první hra v herní historii, ve které je princezna hlavní hratelnou postavou (a jedinou hratelnou postavou). Neznalému čtenáři by tato informace mohla přijít velmi fádní a nezajímavá. Ale je třeba si uvědomit, o jak dlouhou historii se jedná a v kolika herních titulech se princezna objevovala jen v pozici křehké zachraňované "odměny". Ve všech předcházejících (a následujících) hrách s Mariem je princezna Peach vždy a pouze nehratelnu postavou a její zachránění bylo vždy cílem hry.
Tady je to poprvé naopak! Tentokrát zlý Bowser unesl nebohého Maria a správně nakrknutá Broskvička se se svým parapletem vydává na cestu za záchranou. Poznámka: Předpokládám, že na webu by se daly najít seriózní studie o psychologii dvojice Mario-Peach a jejich vztahu.
A ta druhá věc, která tuto hru vytahuje z bažiny "generic platformer" her, je fakt, že Peach je v průběhu hraní obohacováná dodatečnými schopnostmi, které tak dodávají hře velmi lehký (ale skutečně jen lehký) RPG nádech. Abych pravdu řekl, tak jsem to od tak na pohled primitivní hry vůbec nečekal. Navíc má Peach od začáku ke svému bojovému parapleti i čtyři speciální schopnosti (RPG rétorikou - magie): léčení, létání, běhání, hoření.
Z přímočaré nudné hopsačky se tak na mnoha místech stává až příjemná logicko-adventurní záležitost, neboť je na hráči, aby poznal, kdy je třeba si některou z těchto vlastností vypomoci k úspěšnému překonání překážky. Samozřejmě to nejsou žádné hlavolamové orgie, ale celkově to hru příjemně zklidňuje a zásadním způsobem odstraňuje skákácí repetitivnost.
V zásadě však ve hře jde stále o totéž: Proskákat se (povětšinou zleva do prava) levelem až ke konci a po cestě sbírat mince a hříbečky. V tom nám brání porůznu rozesetá havěť, kterou ale Peach umí likvidovat svojím bojovým parapletem. A to je mimochodem taky další změna oproti skákačkám s Mariem: V této hře jsme podstatně méně (jak paradoxní!) bezbranní než bývá obvyklé u Maria, a tak můžeme nepřítele plácat po hlavě parapletem, nebo je ušlapávat prudkým skokem a nebo dokonce spálit ohněm (resp. ve hře prezentovaným jako princeznin hněv - rage). A k tomu navíc ještě můžeme v pozdějších fázích hry vystřelovat ohnivé koule, rychle se klouzat nebo jezdit po natažených lanech opět pomocí deštníku. Některé schopnosti si ale musíme zakoupit v obchodě.
Apropo obchod. Taky příjemné překvapení. Od takovéto hry bych nečekal, že si budu moci dokupovat vybavení, zdraví, "magickou sílu", schopnosti a další drobnosti.
Má tedy tato hra vůbec nějakou slabinu?
Ale jistě.
Řekněme, že tou nejpodstatenější je asi jasná infantilnost. Na druhou stranu se ale nelze divit. Težko očekávat od hry s princeznou nějaké krvavé hororové orgie. Faktem ale zůstává, že hra je skutečně snad až příliš lehká. Až teprve úplně v závěru v posledním levelu hráč dokáže nějak zemřít. Do té doby smrt existuje snad jen pro úplné nešiky. Až tedy na souboje s bossy. Tedy ne že by byly nějak tragicky obtížné. To jistě ne. Ale po předcházející zkušenosti s Yoshi's Island DS jsem od takto snadné hry nečekal, že mi bossové dají tak zabrat. Jako by Super Princess Peach byla zrcadlovým odrazem Yoshi's Island DS: Průchod levelem je dětsky snadný, bossové jsou těžcí. Závěrečný souboj s Bowserem jako by byl z úplně jiné hry! Je totiž velmi dlouhý a náročný (má asi čtyři fáze).
Další výtkou, a to mnohem významnější, je fakt, že vás hra nutí sbírat po levelech hříbečky (malé paňďuláky v klecích) aniž by vás však na to před tím upozornila! A tak se vám může jako mně stát, že proběhnete všemi úrovněmi, stanete před branami Bowserova paláce, tedy u úplného konce, ale hra vás nepustí dál, protože jste nesesbírali všechny hříbečky! A tak se pokorně vracíte na známá místa a hledáte tajné vchody a tajná zákoutí, kde by se ti zpropadení paňáci mohli schovávat.
Říká se tomu "backtracking" a je to jedno z nejtěžších (rozuměj nejhůře vnímaných) provinění herního designu.
Co dodat? Super Princess Peach je přeze všechno příjemný herní zážitek pro milovníka hopsaček. Hra dokáže příjemně překvapit. Bohužel dokáže i nepříjemně naštvat. Na celkové zklidnění nervů je to ale moc příjemné hraní.
Hře osobně dávám sedm růžových paraplíček z deseti.
P.S.: Další zajímavostí ohledně této hry je, že ji pro Nintendo udělala firma TOSE. Což jsou vývojáři, kteří se pod své výtvory NIKDY nepodepisují (s výjimkou série Stafy, kterou vlastní) a dělají výhradně na zakázku. Zajímavé je, že mají na kontě údajně už přez 1000 titulů!
Žádné komentáře:
Okomentovat