PS3 víkend

Jelikož jsem si po létech konečně udělal radost a pořídil si pořádnou velkou televizi (tuto), tak jsem ji hned chtěl otestovat nějakým pořádným FullHD signálem. A tak jsem si z práce na víkend půjčil PS3 se čtveřicí her. Bohužel jsem měl čas hrát jen dvě z nich.

1. Ratchet and Clank: Quest for Booty

Toto krátké pokračování exkluzivního Playstation titulu je překvapivě krátké dobrodružství. Podařilo se mi ho dohrát za přibližně pět hodin. Ale bylo to velmi příjemné večerní a noční posezení.
Jedná se o klasickou skakáčku, ale s velkým důrazem na střílení. V tomto díle chodíte a skáčete jen s Ratchetem a snažíte se najít svého přítele malého robůtka Clanka. K tomu máte k dispozici několik zbraní, které jsou zajímavě a vtipné (například větrný vír) a vysoce efektivní (samonaváděcí rakety). Je to jen malý bratříček původní velké hry, která vyšla už před skoro dvěma roky a je to hodně znát. Přece jen obsahuje menší počet zbraní, menší počet lokací a vlastně menší počet všeho. Není se čemu divit - původně hra vyšla jen ke stažení na PSN. Až později ji Sony vydalo i na Bluray disku. Osobně jsem však ze hry měl skvělý pocit, který byl dán právě příjemnou délkou. Děj byl plný akce a nudných dějových vycpávek bylo poskrovnu. Ale samozřejmě takto krátkou herní dobu je možno akceptovat jen za tomu úměrnou cenu. V JRC se hra prodává za cca 380,-, což si myslím, že je velmi rozumné.
Graficky je to samozřejmě hra velmi zdařilá. Vše je krásně pohádkově barevně saturované. Díval-li by se na obraz náhodný kolemjdoucí, myslím si, že by si hru lehce spletl s nějakým starším dětským animovaným filmem.
K mému údivu však PS3 měla v některých fázích hry zcela evidetní problémy s frameratem. Ať už se jednalo o okamžiky, kdy jsem měl možnost se pořádně rozhlídnout po krajině a nebo v případě finálního souboje, kdy se zřejmě renderovalo už příliš transparentních objektů.
Též se mi jednou podařilo dostat hru do záseku: Hlavní hrdina mi spadl z plošinky a zarazil se do prostoru mezi jiné dva objekty. Zůstal v pádu a nedal se ovládat. Jediné, co jsem mohl, bylo vrátit se k poslednímu save-pointu. To zamrzelo.

Hře dávám krásných osm pirátských lebek z deseti za pěknou grafiku, infantilní ale milý humor a příjemnou porci zábavy na pár hodin za 300 korun.

Mimochodem, na tomto blogu se autor rozepsal o tom, že mu hra připomíná Super Mario Galaxy. Já bych však dodal, že okamžiků, kdy se hlavní hrdina pohybuje navzdory gravitaci po různých plošinkách i hlavou vzhůru, je bohužel velmi poskrovnu. Vlastně se vyskytují jen v prvím levelu.

Ještě jeden postřeh: Shodou okolností zrovna hraju na PSP jinou starší inkarnaci této značky (Ratchet and Clank: Size Matters) a jsem překvapený jak se tehdy autorům podařilo na malý handheld věrně přenést původní předlohu z velké konzole (tehdy PS2). Tím myslím styl hry, hlavní postavy, ale vlastně i grafický kabátek. Samozřejmě to rozhodně nemůžou být stejné grafické orgie jako na PS3. Ale při hraní Quest for Booty jsem si uvědomil, že v principu zcela shodnou hru hraju na nesrovnatelně slabším PSP. A pominu-li pochopitelně slabší grafiku, tak na PSP jsou některé herní aspekty dokonce bohatější: více zbraní, téměř RPG vylepšování vybavení, různé závody, více akce, více střílení. Samozřejmě jinak by asi srovnání vyznělo s plnou hrou a ne s tímto datadiskem za 300 korun. Ale i tak to bylo příjemní zjištění, že k dosažení zábavy skutečně nezáleží na grafice.

2. Heavenly Sword

Jak jsem byl z Quest for Booty nadšený, tak z této hry jsem byl velmi na rozpacích. Určitě v tom hrál roli fakt, o jak nahypovaný titul se jednalo. Dlouho před uvedením se internetem šířily preview obrázky, videa, rozhovory s tvůrci a vůbec celá ta marketingová masáž. Pochopitelně jsem tak o víkendu byl mnohem kritičtější.

Hra je to vlastně velmi primitivní a nepokrytě se snaží svézt na popularitě God of War. Vlastně je to totéž jen v jiných reáliích a s jinými postavami (a s mnohem menším charisma). Je to bojovka, sekačka a button-masher v jednom. Běháte se sexy děvou, sekáte ohromným mečem stovky nepřátel a kocháte se efektními komby. Čas od času si odpočinete od sekání tím, že střílíte kuší na nebohé vojáky, případně katapultem vrháte ohnivé koule proti postupujícím armádám. Hru jsem pravda nedohrál, stihnul jsem za tak krátkou vymezou dobu dohrát jen dvě kapitoly, ale i tak mne udivily tyto věci:

* Hra má evidetní problémy s frameratem. Při běhání s hlavní hrdinkou bych framerate tipoval tak na 20 až 30 fps, které klesnou při větším výhledu do krajiny.
* Hra je vlastně graficky velmi chudá a prokreslené jsou jen obličeje (ty ale velmi precizně).
* Přez deklarované úžasné animace jsem byl z pohybu dost zklamaný. Vlastně pěkně animovány jsou jen bojová komba (ty ale s arkádovou rychlostí, takže stejně nejsou moc vidět) a animace tváří. Ty jsou ale velmi hezké. Už dlouho jsem neviděl tak hezky animované dialogy.
* Hra je až nechutně nabitá patosem. Taková ta japonská fatální předurčenost a otravná hrdost mi úplně pila krev. Postavy se ani na vteřinu nebaví normálně. Všude jsou to samé vážné pohledy a ještě vážnější zachmuřené tváře. Vážný otec, který si i v bojové vřavě dokáže najít čas, aby vážně promluvil na svoji dceru. Vážná dcera, která si uvědomuje svoji předurčenost zachránit rodový klenot - meč, a vážně tak svému vážnému otci odpoví, že to vážně chápe. A tak dále a tak dále. Po chvilce jsem se tomu už jenom smál. Vážně :-) Je to takový Barbar Conan ve videoherním ženském podání. Hlavní padouch je zlý zloun nejzlejší. A hodná hlavní hrdinka je ctnost sama. Aby ve hře nebyla sama a ukázala aspoň nějaké city, tak tam autoři vrazili otce v nebezpečí a jakousi mladší sestřičku, která je úplný kretén a přijde mi, že ji vychovával nějaký Fritz v rakouském sklepě. Prostě je lepší se bavit jen tím sekáním tuny nepřátel a příběh moc neřešit.

Bohužel jak už jsem psal, tak se mi hru nepodařilo dohrát. Ale snad se k ní ještě vrátím a můj kritický názor se pak trochu změní.

Zatím bych to viděl tak na pět nebeských mečů z deseti za tu pěknou sekanou. A starý God of War je fakt lepší.